"Svatý strom" ve Velkých Hošticích
Po severní hrází bývalého horního rybníku vedla do polí cesta z V. Hoštic do Opavy, tzv. "chodník". Začínal naproti kostela, mezi zdmi bytového domu tzv. "zámečku" a mezi zdí stavby výměnku statku pana Maxe Hartmana, tj. v okapu — "gaňku" — stavby výměnku. Ten byl zbourán po výstavbě nového rod. domu p. Maxe Hartmana ml. Dnes je dům rodiny Holleschových a zahradní úpravy jsou až ke zdi zámečku a zámecké zdi. Po tomto chodníku se po celá staletí chodilo do "města", dospělí za prací a na trhy, ale i děti, které chodily do Opavy do školy. Např. naše máma (ročník 1924) se spolužačkami tudy chodily od svých 7let do 1. třídy. Chodník vedl podél zámecké zdi, až dolů k příkopě. Za příkopou se stáčí doprava pod zahradami Hartmanova, Bolkova a Kamrádkova statku, tj. dnešní chodník pod statkem. Na úrovni konce Kamrádkovy zahrady se přešla cesta vlevo a chodník — cesta pokračoval po horní hrázi horního rybníku, podél tehdejší lipové aleje lemující severní hráz, dnes je to cesta do polí a luk pod Šlamovníky. Chodník dále pokračoval k jihu k dnešním studnám, překročil strouhu a po dnes polních cestách se napojil na dnešní cyklostezku do Malých Hoštic.
Z M. Hoštic pak po loukách kolem řeky Opavy, po jejím pravém břehu, do Kateřinek na dnešní Kolofikovo nábřeží. U druhé lípy, která přežívá jen kvůli úžasné síly přírody, se před staletím stal údajně zázrak, o kterém mi vyprávěl osobně pan František Křak. Popis události je značně zkrácený, detaily už setřel čas. Přihodilo se to jeho matce, která byla ve vysokém stupni těhotenství. Šla, jako obvykle, jednoho zimního večera z práce pěšky domů chodníkem z Opavy do V. Hoštic. Rychle se stmívalo a začala sněhová bouře — bílá tma. Šla "poslepu" dokud mohla, až došla k velkému stromu, pod kterým si chtěla odpočinout, protože už neměla sílu jít dál a vůbec nevěděla, kterým směrem má jít. Bála se ať někde nespadne do vody. (část cesty na velkohoštickém katastru vede dodnes bažinatým terénem, přes mnohokrát po desítky let provedeném odvodnění terénu drenážními příkopy, dnes opět většinou nefunkčními). V tom momentu začala rodit a porodila dítě, se kterým se zahrabala do napadaného listí. Zapadaná sněhem se celou dobu modlila s prosbami k Panně Marii a přes silný vítr a mráz únavou usnula.
Ráno šli chodníkem do Opavy první lidé, všimli si, že pod stromem někdo leží. Vyhrabali matku s dítětem, oběma pomohli a odnesli je do asi 200 m vzdáleného domova, kde bydlela a kde jí rodina celou noc čekala. A tím jim zachránili život. Ona a celá její rodina si to vykládala jako zázrak a pomoc Panny Marie, ke které se celou dobu úpěnlivě modlila. Tato událost se v rodině Křaků předávala z generace na generaci. Po smrti matky p. Františka Klaka pokračovala manželka p. Fr. Křaka, která ke stromu chodila celý život zapalovat svíčku a modlit se. Vždy tam visel obrázek Panny Marie a polička, na kterou se stavěly svíčky. Říkávalo se tomu stromu "svatý strom". Po smrti své manželky, na místě zapaloval svíčky p. František, potom ještě nějakou dobu jeho synové, než je zmohly jejich nemoci. Předloni (v r. 2019) jsem lípu prořezal. Ponechal jsem kmen s výmladky u země. Dnes hlavní dutý kmen opět obrazil a nasadil nové haluze. Tento "zázrak" by neměl být v obci zapomenut.
Ve Velkých Hošticích, 17. 6. 2021 Robert Winkler
